Výlet VIII. třídy
Výlet VIII. třídy
Ve středu 1. června jsme se před šestou hodinou sešli na nádraží. Převaha na zádech táhla velké krosny, takže jsme doufali, že paní učitelka nezklame a nebudeme chodit velké túry. Velké zklamání nenastalo, protože jsme naštěstí vlakem dojeli až pod kopec, který jsme bohužel už museli vyjít, neboť dál vlak už nejede. Jelikož byl zrovna den dětí, tak nám p. učitelka koupila na nádvoří zmrzlinu. Poté nás čekala prohlídka samotného hradu. Po ukončení prohlídky jsme klusem seběhli kopec dolů a odjeli jsme do Berouna. Na berounském nádraží jsme dostali rozchod, takže se všichni rozutekli do obchůdků shánět pití a něco k zakousnutí. Za čtvrt hodiny nám jel vlak, který nás zavezl do Zadní Třebaně, kde už na nás čekaly dvoulůžkové chatky a večeře v podobě guláše. Po dojedení dobré večeře jsme se usadili na dětském hřišti a dělali jsme živou muziku pro celý kemp, který z toho byl asi vyloženě nadšený. Únava na nás však začala doléhat, tak jsme se umyli a šli na kutě.
Druhý den jsme se v 7:30 sešli u chatky našich dozorců, kterými byli právě paní učitelka a také paní Švandová. Ušli jsme pár krůčků a už jsme seděli u stolů, na kterých na nás čekala snídaně. Následně jsme na záda hodili naštěstí už menší batohy a šli jsme rovnou k vlakovému nádraží, ze kterého jsme pak odjeli do Berouna a z něj pěšky do Koněpruských jeskyní. Cestou nás však napadlo, že si ještě skočíme do obchodu pro něco k snědku a taky pro špekáčky a bochník chleba na večerní opékačku. Po dokončení nákupu jsme už opravdu šli rovnou na nádraží, kde jsme nasedli do dvoupatrového vlaku, jeli jsme sice jen kousek, ale samozřejmě jsme se šli usadit nahoru, kdo by si taky nechal ujít takový celoživotní zážitek, který jsme vlastně zažili i cestou zpět do kempu, ale to přeci nikdo nemohl tušit. Takže zpátky k cestě Koněpruských jeskyní. Vlakem jsme dojeli do Srbska a z něj jsme šli pěšky až do cíle naší výpravy. Ještě s pár lidmi a s průvodcem, který měl opravdu "záživný" výklad, jsme si prohlédli jeskyně. No během prohlídky se nám naštěstí podařilo neusnout a vystoupili jsme zpět na denní světlo. V místním bufetu jsme se naobědvali a vyrazili na další túru, tentokrát bylo naším cílem doplazit se na Tetín. Ze zříceniny byl krásný výhled, tak jsme pořídili pár fotek a šli jsme do vesnice na autobus, který nás zavezl do Zadní Třebaně. Došli jsme k chatkám a hned jsme vyrazili na večeři. Asi hodinu a půl na to jsme opekli špekáčky, zazpívali jsme si u táboráku a šli do hajan.
Ráno jsme se sbalili zpět do svých obřích batohů. Ještě před odchodem jsme skočili na snídani a vyrazili vlakem na hrad Karlštejn. Na nádraží jsme si odložili krosny a velký kopec na krásný hrad jsme šli šlapat už odlehčení. Čekala nás prohlídka a všichni jsme pevně věřili, že průvodce bude tentokrát už energičtější. Splnilo se nám to, měli jsme mladého průvodce, ale za to s námi prohlídku absolvovala jedna dost otravná cizinka. Nějak jsme to překousli a prohlídku jsme si i přesto užili. Cestou zpět jsme si pod hradem dali rozchod a nakoupili jsme si ledovou tříšť a podobné mlsky. Asi po hodině jsme vyrazili znovu na vlakové nádraží, tentokrát už naposled. Asi v pět hodin odpoledne jsme dorazili do Krouny. Sice unavení, ale za to s krásným výletem za sebou.
Pavlína Svatoňová, VIII. tř.
