Prevence školního násilí

V každé škole se čas od času objeví určité formy školního násilí, a to i při sebevětším úsilí ze strany pedagogů tomu zabránit a nebezpečí eliminovat.

Běžné pranice mezi kluky, pomlouvání se mezi holkami a různé drobné naschvály, které si děti navzájem dělají, ve školách v menší či větší míře odjakživa byly, jsou a budou. Svým způsobem i přispívají k formování osobností dětí, protože se tak učí řešit konfliktní situace, které jsou v životě i mezi dospělými zcela běžné. Je  nicméně potřebné umět rozeznat, kdy se ještě jedná o běžnou, byť nepříjemnou nebo i nesprávnou věc, nebo již o počátek nebezpečného násilí, brutality a šikany.

 

Zatímco případy nebezpečného násilí a brutality jsou naštěstí ojedinělé, obvykle se objeví zcela nečekaně a je třeba je řešit okamžitě a případ od případu jiným způsobem, šikana nebývá ve většině svých forem zejména zpočátku tak násilná nebo brutální, ale o to více bývá záležitostí systematickou a dlouhodobou a oběti může přivodit trápení a důsledky minimálně stejně závažné jako jednorázový útok.

 

Šikaně lze ale poměrně úspěšně předcházet a v případě jejího vzniku ji při včasném odhalení i velmi úspěšně řešit. Předpokládá to však alespoň základní orientaci v problematice a tu by měl přinést následující materiál.

 

Na úvod bych chtěl jasně prohlásit, že jako škola děláme vše pro to, abychom nebezpečí vzniku šikany předcházeli a pokud se již mezi žáky objeví, tak ji co nejdříve odhalili a vyřešili. Dítě se ve škole musí cítit bezpečně a pokud se něčeho bojí, tak maximálně písemek nebo zkoušení nebo špatné známky, ale v žádném případě nesmí do školy chodit se strachem ze spolužáků!

Tento materiál není reakcí na žádný konkrétní případ nebo situaci. Na jeho přípravě jsme pracovali již delší dobu s cílem poskytnout rodičům, ale i žákům samotným informace, co je šikana, jak se pozná, jak ji budeme řešit a podobně.

 

Motto 1: „Ne všechny děti jsou ve škole šikanovány, ale potkat to může každé z nich“.

Motto 2: „90% konfliktů mezi dětmi ve škole není šikanou“.

 

Obsah:

Školní násilí obecně

Co je šikana?

Proč děti šikanují jiné

Jak šikanu poznáme?

Jaké jsou cíle školy?

 

Co dělat když

Jsem ve škole šikanován

Jsem svědkem šikany

Moje dítě je ve škole šikanováno

Moje dítě šikanuje jiné děti

Co udělá škola

Šikana a paragrafy

Příklady šikanování

Odkazy a zdroje

 

Ve škole se mohou objevit tyto formy školního násilí

• agresivita; fyzické útoky
• krádeže a loupeže
• zbraně ve škole
• útoky na učitele
• rvačky
• skupinová agrese
• vandalismus (ničení školních věcí, věcí spolužáků)
• vydírání
• rasismus a xenofobní chování
• veřejné zostouzení
• užívání a prodej návykových látek

Každá z uvedených forem může, ale nemusí být šikanou

 

Co je šikana?

Šikana je situace, kdy jednotlivec nebo skupina žáků záměrně opakovaně ubližuje jinému žákovi nebo když ohrožuje nebo zastrašuje jiného žáka. Projevuje se jako cílené a opakované fyzické nebo psychické útoky vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit.

Co zahrnuje?

– fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí

– slovní útoky v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování

– sexuální obtěžování až zneužívání

– útoky pomocí e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky (spolužáci, Facebook, apod.)

– demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků

Nebezpečnost působení šikany spočívá zejména v dlouhodobosti a závažnosti jednání pachatele, které nezřídka způsobí celoživotní následky na duševním, popř. i tělesném zdraví oběti.

 

Proč děti šikanují jiné, i když vědí, že se to oběti nelíbí?

• tlak kolektivu, který nutí dítě chovat se jinak, tak, jak se od něj očekává, že se bude chovat.
• touha po moci, přání ovládat druhého člověka.
• motiv krutosti, někdy působí druhému radost, když někoho vidí trpět.
• závist, pachatel závidí oběti úspěch (školní, u opačného pohlaví, atd.), materiální zázemí (nové nebo čisté věci, pravidelné svačiny, atd.) nebo obyčejné štěstí
• zvědavost, týrat druhého člověka je trochu experiment – mučitel (i mučený) cítí, že taková situace člověka duševně obnaží, takže je možné podívat se až na dno jeho duše.
• nuda a touha po senzaci, touha po stále silnějších vzrušujících zážitcích.

Jak ji poznáme?

Jde o škádlení, konflikt nebo šikanu?

• škádlení je pro obě strany legrací, zábavou; může být jednorázové nebo i opakované; není zde dlouhodobě ani vítěz ani poražený.
• konflikt je nepříjemný pro obě strany; obvykle je jednorázový bez dlouhodobé dohry, může mít vítěze a poraženého
• šikana je legrace a zábava pouze pro jednu stranu, pro druhou je to ponižování, utrpení, trápení a bolest

 

Čeho si u svého dítěte všímat?

Vnímavý rodič si změny v chování dítěte vyvolané zkušeností se šikanou může všimnout jako první.
Pozor: Jeden, dva nebo tři níže popsané projevy ještě nemusí nutně znamenat, že dítě je šikanováno. Může jít pouze o lenost, zvýšenou potřebu peněz pro vlastní spotřebu (sladkosti, brambůrky, kosmetika, kredit do mobilu, popřípadě cigarety nebo alkohol), přirozené samotářství dítěte (ne každé dítě vyhledává společnost, některé je odjakživa nejraději samo doma například u počítače). Přesto, dojde-li u dítěte ke změně chování, zbystřete.

 

Projevy změn chování doma:

• Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi, i když dříve chodili.
• Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod., přestože o něj stojí.
• Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem, i když dříve chodilo.
• Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo).
• Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach.
• Ztráta chuti k jídlu.
• Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.
• Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).
• Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze sna, např. “Nechte mě!”
• Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
• Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad nebo zmínky o možné sebevraždě.
• Odmítá svěřit se s tím, co ho trápí.
• Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
• Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
• Dítě je neobvykle a nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
• Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, ráno zvrací, snaží se zůstat doma.
• Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
• Dítě se vyhýbá docházce do školy.
• Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.

U pachatele šikany naopak:

• Objevují se u něj věci, jejichž původ není schopno uspokojivě vysvětlit.
• Disponuje finančními částkami, jejichž původ je pro rodiče neznámý.
• Domlouvá si s kamarády útoky nebo naschvály na své spolužáky.
• Začne být panovačný i doma, má tendenci rozkazovat.
• Projevuje se u něj nezdravý nárůst sebedůvěry.

 

Projevy změn chování ve škole:

Nepřímé:

• Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády.
• Při týmových sportech bývá volen do mužstva mezi posledními.
• O přestávkách vyhledává blízkost učitelů.
• Má – li promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený.
• Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči.
• Stává se uzavřeným.
• Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje.
• Jeho věci jsou opakovaně poškozené nebo znečištěné, případně rozházené.
• Opakovaně mívá zašpiněný nebo poškozený oděv.
• Stále postrádá nějaké své věci.
• Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy.
• Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy.
• Začíná vyhledávat důvody ke školní absenci.
• Na těle se u něj objevují odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.

Přímé:

• Posměšné poznámky na jeho adresu, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet (rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo „legrací“ zranitelný)
• Urážky a ponižování žáka na webových stránkách
• Kritika žáka, výtky na jeho adresu (pronášeny nepřátelským, nenávistným nebo pohrdavým tónem).
• Nátlak na žáka (vymáhání věcných, peněžních darů nebo placení za šikanujícího).
• Příkazy od spolužáků (pronášené panovačným tónem) a skutečnost, že se jim podřizuje.
• Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich.
• Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání (nemusí být nijak silné), které oběť neoplácí.
• Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.

 

Cíle školy

Cílem školy je, aby se všechny děti ve škole cítily bezpečně, aby jim nikdo neubližoval. Proto je v našem vlastním zájmu odhalit šikanu co nejdříve, a to z následujících důvodů:

–   činy, skutky a následky nejsou závažné, šance na rychlé a účinné vyřešení problému jsou vysoké

–   oběť tolik netrpí, následky nejsou závažné

–   potrestání pachatele(ů) nemusí být důrazné a tvrdé, důsledky trestů nejsou závažné

 

Jsem ve škole šikanován. Co dělat?

Máš obavy z jiného žáka? Z partičky žáků? Ubližuje ti někdo pravidelně? Nikdo nemá právo ti ubližovat!

 

Zvol proto tento postup a to v uvedeném pořadí:

1. Zkus si pomoci SÁM – použij takové způsoby, jaké znáš a dokážeš („nebudu si jich všímat, odbydu je, pošlu je někam, bude se bránit – prát se, hádat se, nedám se jim“).

 

když to nezvládneš nebo to nepomůže

1. Požádám o pomoc JINÉHO ČLOVĚKA (kamaráda, rodiče, …) nebo přijmu pomoc, kterou mi kamarád nebo rodič nabízí. ŘÍCI SI O POMOC NENÍ SLABOSTÍ.

 

když to nepomůže

1. Požádáme o pomoc SKUPINU (kolektiv spolužáků, specializované pracovníky).

 

když to nepomůže

1. Zasáhne (represivně i preventivně) instituce – učitel, ředitel, policie, úředníci

 

Pozor:

• Pokud není dodrženo pořadí, nebude to dobře fungovat.
• V každém bodě hledej své šance a možnosti.

 

Jsem svědkem šikany. Co dělat?

Pokud ten, kterému ubližují, si neumí sám pomoci (byly vyčerpány body 1.- 3. z předešlého postupu), obrať se ve škole na dospělého, kterému důvěřuješ. Nejedná se o žalování nebo „bonzování “ – pomůžeš tím jak tomu, komu je ubližováno, tak i pachateli (jeho potrestání bude při včasném zásahu menší).

 

Mám podezření, že je mé dítě ve škole šikanováno. Co dělat?

Pokud máte pocit, že někdo ubližuje Vašemu dítěti, obraťte se na lidi, kteří mohou situaci ve třídě přímo ovlivnit (třídní učitel, jiný učitel, metodik prevence, výchovný poradce, ředitel školy).

 

Moje dítě ve škole šikanuje jiné. Co mám dělat?

Málokterý rodič by si přál slyšet, že jeho dítě ubližuje někomu jinému, ale i takovouto zprávu můžete ze školy nebo od rodičů jiného žáka obdržet.

Postup:

1. Nedělejte unáhlená rozhodnutí.
2. Nekritické hájení vlastního dítěte nebo napadání druhé strany nepomůže nikomu ze zúčastněných.
3. Vyslechněte všechny informace předkládané druhou stranou; vstřícnost a ochota ke spolupráci Vám umožní se v situaci rychle a dobře zorientovat a minimalizovat nepříjemné důsledky průběhu šetření.

Jestliže vaše dítě bylo opravdu aktérem šikany, může být jeho chování voláním o pomoc v těžké životní situaci nebo nevhodným způsobem sebeprosazování. Více než výprask pomůže dlouhodobější výchovné působení a tlak na obnovu hodnot správného chování. Nebojte se požádat o pomoc nebo radu školu. V některých případech může být pro další pozitivní psychosociální vývoj dítěte důležitá pomoc odborníka (střediska výchovné péče, pedagogicko-psychologické poradny, dětského psychologa apod.)

Mgr. Roman Tlapák, Mgr. Josef Kyncl